© Created by TomMat 2013
35 - Z Azorských ostrovů do Evropy
PONDĚLÍ, 5 SRPEN 2013 8:16
3 400 mil. 42 dnů na moři, Tak to byla přeplavba z Brazílie na Azory. Na tak dlouhou plavbu se musí člověk obrnit
především trpělivostí a nezoufat při každém nezdaru. Věřit, že příprava, která plavbě předcházela, byla správná a
že očekávaný výsledek se dostaví je předpokladem vyváženého stavu mysli. Pesimismus a malomyslnost musí
být na tak dlouhé plavbě utrpením. 27 dnů nám foukal vítr z předního kvadrantu, téměř bezvětří nás zastihlo v 7
dnech a vítr 5 a více Bf byl pouze 60 hodin, takže dosažený průměr 81 mil denně tj. necelé 3,4 míle za hodinu,
odpovídá možnostem Sayonary v těchto podmínkách.
Azorské ostrovy se nacházejí na Středoatlantském hřbetu, táhnoucím se Atlantikem od severu k jihu. Na linii
hřbetu dochází po miliony let k rozevírání zemské kůry, což vede k sopečné činnosti a rozšiřování Atlantiku o 5
mm ročně. Sopečná činnost vedla ke vzniku podmořských pohoří a řadě ostrovů. Svaté Heleny, Ascensionu,
Kapverdských ostrovů, Kanárských ostrovů, Madeiry či ostrovů Azorských. Azory sestávají z 8 velkých a množství
menších ostrovů. Nejznámější jsou Faial, Terceira, Pico a San Miquel. Ostrovy objevili asi Féničané či Kartaginci.
Portugalští plavci poznali Azory před 600 lety a od té doby je Portugalsko s malými přestávkami ovládá. Náš cíl,
ostrov Faial a jeho hlavní přístav Horta, jsou světově vyhlášenou zastávkou jachtařů při plavbě z Ameriky do
Evropy. V posledních letech se v přístavu zastaví, a zanechá zde obrazovou stopu na betonových plochách, více
než 1 500 jachet ročně. Jedná se především o jachty provozující charter na Středozemním moři v létě a
Karibském moři v zimě. Většina jich směřuje na Gibraltar a dále do Itálie, Chorvatska či Řecka. My jsme do
chráněného přístavu Horty vplouvali za silného větru a přes naši snahu přistát, nás služba odkázala na vyčkávací
bóji. Přepluli jsme tedy od bóje k molu člunem a širokým krokem námořníků se vydali oslavit vstup na pevnou
půdu do vyhlášené jachtařské hospody Peters Café Baru. Nádherná atmosféra, výborné grilované sardinky a
skvělé pivo nás opět uvedly mezi suchozemce.
Druhý den se odbavujeme a přistáváme na čele mola v marině. Následují běžné úkoly. Doplnit naftu, vodu,
vyměnit olej a filtry v motoru, nechat opravit plachty, provést kontrolu na stěžních, vyřídit poštu, vyprat a využít
teplé vody ve sprchách.
Půjčeným autem vyjíždíme do kráteru sopky, ale nic než mlhu a déšť nevidíme. Za to návštěva majáku Capelinas
byla ojedinělým zážitkem. Před 56 lety zde došlo k sopečnému výbuchu, který pokračoval v plné intenzitě celý rok.
Maják je z části zasypán popelem a v jeho blízkosti v podzemí bylo vybudováno vulkanologické muzeum,
bezesporu po všech stránkách jedno z nejlepších na světě. Jelikož chceme navštívit další ostrovy, nezbývá než
vyplout.
Míjíme ostrov Pico se sopečným kuželem vysokým 2 351 m a ve stále sílícím protivětru plujeme podél ostrova Sao
Jorge. Pro nepříznivé podmínky zde přistáváme v Calhetě. Po dvou dramatických hodinách, kdy vysoké vlnění
hrozí rozbít naši loď o přístavní molo, se rozhodujeme vyplout vstříc noci sice na rozbouřené moře, ale ve
srovnání s přístavem Calheta daleko bezpečnějším. Pro severní vítr nezbývá jiná možnost než plout na Sao
Miguel. Druhý den objevuji prasklou vzpěru čelenového stěhu. Po provizorním zajištění měníme kurz na nejbližší
ostrov Terceiru. Vítr se naštěstí stočil k západu, takže pozdě v noci se vyvazujeme v chráněné marině Angra do
Heroismo na Terceiře. Na druhý den kupuji ve skladu řeziva hranol z kambalového dřeva a vyrábím novou vzpěru.
Můj spoluplavec Jarda stačí ještě poznat velkou část ostrova a v úterý 14. května odlétá.
Mně při sobotní prohlídce krásného města upoutal plakát s vyobrazeným toreadorem a dnešním datem. Informuji
se. Ano, dnes večer zde bude portugalská korida. Neváhám ani chvíli a večer ve 21.30 již sedím v aréně.
Následuje úžasná podívaná. Nejprve přehlídka aktérů. Nastupují tři cabaleiros, deset nádherných koní, devět
forcados , čtyři toreadoři a vše za doprovodu velkého dechového orchestru. A tu již vbíhá do arény rozzuřený býk.
Toreadoři jej dráždí červenou muletou, ale hlavní postavou představení je cabaleiros na koni. Souhra mezi
jezdcem a koněm je neuvěřitelná. Kůň běhá, mění směr, ustupuje stranou, dozadu, odskakuje tak jak jej jezdec
řídí před pronásledujícím býkem. Unavujícího se býka cabaleiros dráždí vpichováním ozdobných banderillhas do
jeho hřbetu.
Finálem je nástup forcados. Mužů s holýma rukama, z nichž čelní se vrhne mezi rohy býka, uchopí se za jeho krk,
zatímco býk se jej snaží setřást. V tuto chvíli ostatní forcados musí býka povalit. Toto je bezesporu vrcholná a
nejnebezpečnější fáze představení. Viděl jsem, jak jeden z forcados se na hlavě býka neudržel, ten jej vyhodil do
vzduchu a následně se jej snažil potrestat kopyty a rohy. Že o zranění asi nebude nouze, svědčí množství
připravených zdravotníků. My chlapi jsme jak malé děti. „Ten báječný mužský svět“.
Ve středu 15. května přilétá Petr Panač. Projdeme se krásným městem, nakupujeme zásoby a ve čtvrtek 16. 5. v
15. hodin, na hodinu přesně od vyplutí Sayonary před třemi lety, vyplouváme. Osm dnů křižujeme v protivětru s
denními posuny k cíli pouhých 40 mil. Tlaková výše 1032 Mb po té během jednoho dne poklesla o 10 dílků a
nastupující severozápadní vítr o síle 6 Bf nás, s minimálním oplachtěním, konečně rychle posouvá k cíli. Po třech
dnech silného větru nastává uklidnění na 4 -5 Bf , směr větru zůstává, takže v sobotu 1. června jsme po krásném
jachtingu v jižní části kanálu La Manche a v pondělí 3. června v ranních hodinách ve francouzském Cherbourgu.
Oba pochvalujeme Sayonaru za její vlastnosti v těžších podmínkách a děkujeme Všehomíru za přízeň.
Plavbu z Cherburgu do ústí Labe si již dlouho plánujeme ve společné posádce tří generací Berntů. Jardín, Bártík a
náš kamarád Kamil přilétají v sobotu 8. června. Stačíme ještě ochutnat vyhlášenou místní specialitu mušle s
výbornou omáčkou a v neděli vyplouváme z chráněného bazénu. Těžko hledat viníka, ale při úklidu nepotřebných
věcí do achterpiku /naše skladiště na zádi/, došlo k pootočení páčky a uzavření přívodu nafty k motoru. Krásně
jsme vypluli před marinu, zde došla nafta, zhasnul motor a nezbylo než vyhodit kotvu. S odvzdušněním jsme se
neskutečně natrápili, až nakonec zapojujeme přívod nafty přímo na vstřikovací čerpadlo a problém je vyřešen. Aby
ale nebylo jednoho maléru dost, přidává se další. Již v Cherburgu jsem pozoroval unikání bublinek z primárního
chladícího okruhu. Že by podfouknutá hlava? Radím se s odborníky. Dolévej vodu a naděje, že zbývající míle do
cíle upluješ je velká. Takže přibývá při plavbě na motor stálé sledování teploty motoru a dolévání vody do
chladicího systému. Přeplouváme kanál La Manche do anglického Portsmouth navštěvujeme slavnou Nelsonovu
Viktorii a pivem Guiness zapíjíme obří porce „fish and chips“.
Úterý 11. června je černým dnem naší plavby.
Při vyplouvání z víčka chladicího systému již nejdou bublinky, ale přímo fouká. Na slabý vítr doplouváme do
mariny Brighton. Mechanik Yanmaru potvrzuje naši diagnózu s tím, že výměna těsnění je nevyhnutelná. Po
kratším váhání přistupujeme na nabídnuté podmínky s tím, že budeme platit skutečně odpracované hodiny nikoliv
normohodiny. Kompletní demontáž provádím sám, náhradní díly jsou na místě a v pátek je opět motor v pořádku,
Bohužel ovšem naděje na společné doplutí do ústí Labe je pryč. Kluci v sobotu odlétají a já hledám posádku na
zbytek plavby. První, kdo je ochoten ihned přiletět je spolehlivý Horst a v pondělí ráno mám i dalšího, Pavla Bulíře.
Stačím ještě nahlédnout do centra Londýna, obejít Brighton, připravit loď a v úterý 18. června vyplouváme.
Kanálem La Manche pluji již po čtvrté a jsem si vědom významu strategie plavby, kdy správná kombinace směru a
síly větru, směru a síly proudů, výběru trasy a volby času může znamenat významný zisk, nebo taky ztrátu. Stálé
vyhodnocování s pomocí tabulek a map aktuálních proudů se vyplácí. Úsek z Brightonu do Scheveninngen jsme
upluli za 36 hodin. Oblast kanálu patří mezi místa s nejfrekventovanější lodní dopravou na světě. Londýn,
Antverpy, Rotterdam, Amsterdam jsou jedny z největších přístavů a přístup k nim zajišťují jakési mořské dálnice,
kde plachetnice smí jen rychle přeplout a zmizet. Připočte-li se k tomu množství vrtných plošin, mělčin, větrných
elektráren, lodí na rejdě, lovících rybářů a častá špatná viditelnost pak není divu, že o kolize není nouze. Pečlivá
navigace a stálé sledování jsou nezbytností. K přerušení plavby v holandském Scheveninngen nás přiměl vývoj
počasí. Obrat k lepšímu, by měl nastat v neděli večer. Neměl bych zapomenout na příhodu při přistávání. Za
prvním vlnolamem připlouvá k nám policie, dva vstupují na loď a zatím co já kormidluji a vydávám pokyny před
přistáním, policisté vyplňují formuláře podle mých odpovědí, stačí si prohlédnout loď a hlavně mně dát foukat do
jakéhosi přístroje. Inu, heroinu, kokainu a já nevím čeho ještě, bychom dokázali přivést tuny.
Za deště a silného větru si stačíme prohlédnout Haag, místní zajímavosti, pochutnat si na rybích specialitách a
ještě za tmy v pondělí vyplouváme. 230 mil podél Fríských ostrovů do Cuxhavenu v ústí Labe, jsme zvládli za 45
hodin. Pár hodin vyčkáváme v marině na přílivový proud a v pozdním středečním odpoledni vyplouváme ze
zdymadla Severomořsko-baltského průplavu do Brunsbuttelu. Zde již nás čeká Walter s kamarádem. Poplakali
jsme si na ramenou a vzdali hold krásné spolehlivé Sayonaře. Druhý den proplouváme kanálem a z Holtenau
ihned pokračujeme v plavbě Baltickým mořem. V noci podplouváme Fehmarnský most a v podvečer již přistáváme
za Hiddensee v Barthofu.
Sobotní dopoledne vyvěšujeme vlajkoslávu a v 15.20 vplouváme do Stralsundu. Množství českých vlajek,
troubení, zvonění a dvacítka přátel z Čech nás vítá na Stralsundském molu. Pod zvednutými mosty vplouváme po
třech letech do našeho mateřského přístavu k Thomczikovým.
Vítání, zpěvy, pivo, vyprávění. Rozcházíme se dlouho po půlnoci.
Rok příprav a tři roky plavby jsou završeny.
Cíl obeplout svět se podařil.
Děkuji silám, které řídí tento svět za přízeň.
Děkuji za podporu rodině a zejména Jardínovi, který mně z dálky „kryl záda“.
Děkuji všem spoluplavcům, zejména Jardovi Ročákovi, který se mnou uplul nejvíce mil a Horstovi Melzerovi, který
se mnou plul nejvícekrát.
Děkuji všem kamarádům a přátelům, kteří mně „drželi palce“.
První bilance: upluto
36 478 mil
navštíveno
28 států
přistání
223
doba:
3 roky, 45 dnů
Jarda Bernt
