© Created by TomMat 2013
32 - Plavba do Namibie
PÁTEK, 14 ÚNOR 2013 17:20
Cape Point, Cape Good Hope, Mys Dobré naděje.
Druhý ze slavných mysů, který musíme obeplout, je od našeho přístavu vzdálen 16 mil plavby přes False Bay.
Tlačeni časem, nemůžeme dbát na doporučení vyplout k mysu až s příznivým větrem. Čistý protivítr 20 kt,
motor na 2 000 otáček, kosatka, třetí ref na hlavatce, protiproud, třímetrové vlny. Z počátku postupujeme
vpřed jen jednu míli. I pobřežní službě se na radaru jeví náš pomalý postup jako zoufalý zápas a vysílají za
námi člun záchranné služby. Ujišťujeme je, že vše je v pořádku, takže nám popřejí šťastnou plavbu a ujíždějí
nocí do přístavu.
Postupně se naše plavba zrychluje a silná světla majáku na mysu se blíží. Po šesti hodinách měníme kurz na
příznivý zadobok a směřujeme ke Kapskému městu. Za úsvitu je již silueta Stolové hory před námi a v
jedenáct hodin přistáváme ve slavném Královském jachtklubu.
Přijíždí za námi rodina Piotra Dubly, přítele Rudy Krautschneidera a s nevšední ochotou nám pomáhá vyřídit
odjezdové formality ještě během neděle. Bez pomoci Piotra bychom celé pondělí jezdili taxíky a hledali
příslušné úřady. V podvečer ještě stačíme spolu se stovkami místních pozorovat západ slunce ze Signal Hillu
a završit úspěšný den s rodinou Piotra jedinečnou večeří v rybí restauraci. Na druhý den nám Piotr připravil
turné po vyhlášených jihoafrických vinicích. Nejsem žádný degustátor, ale musím přiznat, že místní vína jsou
výborná a forma, kterou se při návštěvě představují je podmaňující. Samozřejmě, že i nás si získaly a
odcházíme vždy o pár stovek randů chudší.
Až v podvečer se s naším novým přítelem loučíme a připravujeme se na vyplutí.
Silný vítr není zrovna vhodný pro noční manévrování v rozlehlém přístavu, takže odkládáme vyplutí k Namibii
až na časné ráno. Čeká nás 710 mil plavby podél Jižní Afriky. Plujeme ve vzdálenosti 20 až 30 mil od
pobřeží. Příznivý spíše slabší vítr, čtyři muži na palubě, dostatek vína, výborná kuchyně Jirky, jen rybářské
štěstí nás míjí. „Tak tomu říkám námořní jachting“ by komentoval Jarda Ročák. Přesně za týden se jako první
česká posádka vyvazujeme na bóji ve Walvis Bay.
Vyřídit formality, vyzvednout auto a odpoledne již ujíždíme Namibií na sever k rezervaci Etosha, kde máme
zajištěn nocleh. Jeden den na prohlídku národního parku je velice málo. Přesto dojmy jsou nezapomenutelné.
Namibií jsme ujeli 2 500 km, z toho polovinu po šotolinových cestách. Rozlehlá, řídce osídlená země nabízí
mnoho autentických zážitků. Podmínkou ovšem je dostatek času, který nám schází. Savany, polopouště,
pouště. Rozsáhlé prostory rezervací africké zvěře. Málo turistů a velice přátelské obyvatelstvo.
Samostatným zážitkem je poušť. Nekonečné, stále postupující, duny oranžového písku, často i několik set
metrů vysoké. Barevnost umocněná stíny při západu slunce. Vše rozpalující sluneční kotouč v písečném
oparu. Teplota ve dne přes 40 stupňů. Žádný stín. Neuvěřitelně podmanivý svět /z klimatizované kabiny auta!/.
Obdiv všem, pro které je poušť životním prostředím.
V sobotu 26. jsme opět ve Walvis Bay. Zdeněk s Petrem, mně pomáhají s lodní elektronikou, poslední večeře
od našeho šéfkuchaře Jiřího, přípitky jihoafrickým vínem na zdar našich cest a posádka mně opouští. Po dvou
dnech přilétá Jarda Ročák. Autem navštěvujeme Swakopmund, kde nejen hrázděné stavby, ale i ulice císaře
Viléma a Bismarka připomínají, že jsme na území někdejší německé kolonie.
K tisícihlavým koloniím lachtanů na poloostrově Pelikán však s naším WV Polo písečným terénem
neprojedeme. Ve čtvrtek 31. ledna ráno naposledy rozháním s člunem hejna plameňáků, abych se rozloučil v
klubu.
Odpoledne odplouváme směr Svatá Helena.
Nemám čas. Často slýchané konstatování mnohých. Přitom život většiny z nich je naplněn jednotvárnou, celý
život se opakující činností. Opuštění tohoto kruhu stereotypů vyvolává úzkost, obavy a ztrátu jistoty. Za životy
mnoha z nich jsou většinou spořádané rodiny, utřený prach, srovnaná rodinná alba, dlouhé bezobsažné
hovory a hodiny u telenovel. Oproti nim druzí, často s neutřeným prachem na poličkách, zato s výčtem
viditelných úspěchů a od nich stížnosti na nedostatek času neuslyšíte. Naopak. Jsou ochotni věnovat čas
přátelům, pomoci druhým, či oddat se neobyčejným zážitkům. Někde jsem četl, že život je to, co nám uvízne
na sítu, kterým nám protéká čas. Roky, měsíce či dny, které si nedovedeme vybavit, jakoby nebyly.
Již textař v písni Vlasty Průchové nabádá „važte si času mládenci a slečny“. Oheň uhasíš, vodu zastavíš, síle
vystavíš reakci. Co ale s časem? Opět si pomůžu slovy textaře „čas je běžec s dlouhým krokem, chvilku pokoj
nedá si“.. Tik, tak,tik, tak… Nevím, jak tikají hodiny existence, ale bezesporu všem stejně. Snad jen pan Albert
znal recept jak zkrotit tohoto běžce.
Čas a svoboda. Dvě základní veličiny pro rozvoj člověka. Svoboda usměrněná křesťanským desaterem je
vedle života největším darem jedinci. Uvědomme si, že ne vždy byla, je, a bude svoboda přirozenou součástí
lidské existence. Obdarování časem a svobodou má však svoje lidské hranice. Važme si času, važme si
svobody.
Jak jsi naložil s časem, který uplynul? Jak nakládáš s časem, který plyne? Jsi připraven na smysluplné
naplnění času, který přichází?
Člověk vybavený rozumem řídí svoje chování netoliko ve smyslu naplnění základních potřeb zachování
jedince a zachování rodu, ale staví si cíle, které posouvají lidský rod. Studuje, tvoří, vědomě se zdokonaluje,
objevuje, pomáhá druhým.
Dar svobody nám nabízí naplňovat čas – život podle vlastního rozhodnutí.
Važme si času, važme si svobody.
Jarda Bernt 14. únor 2013
Svatá Helena
