© Created by TomMat 2013
16 - Markézy
PÁTEK, 22 ČERVENEC 2011 20:08
Šest větších a šest maličkých sopečných ostrůvků zhruba na polovině cesty z Kalifornie na Nový Zéland. Ostrovy
jsou osídleny téměř dva tisíce let, ale byly objeveny koncem 16 století španělským mořeplavcem Mendaňou, který
jim dal toto jméno. Na rozdíl od španělského názvu pro souostroví, jednotlivé ostrovy nesou krásné domorodé
názvy. Fatu Hiva, Hiva Oa, Tahuata, Nuku Hiva, Ua Pou, Ua Huka…
Zájem Francouzů o ostrovy je od začátku 19. století a dnes je toto souostroví součástí Francouzské Polynésie.
My nejprve přistáváme na nejjižnějším Fatu Hiva se záměrem postupně proplout souostrovím k severu až na
Nuku Hivu a odtud pak plout k Tuamotu. Podvečerním sluncem do zlatova nasvícené stěny zátoky, z nichž
vystupují ozářené kmeny palem, zpěněné příbojové vlny v závěru zátoky, v tmavém hlubokém údolí rýsující se bílý
kostelík a několik domků. Tak to je reklamní plakát zvoucí k návštěvě Markéz, zátoka Hanavave. V zátoce
Hanavave jsme přistáli po nočním dryfování v ranních hodinách. Vítr přecházející přes vysoký sopečný ostrov
vytváří v údolí a zátoce na závětrné straně ostrova poryvy kolem 30 uzlů, strhává vodu z hladiny a především
komplikuje kotvení na poměrně hluboké vodě. Ostatně s kotvením jsme si tady užili až, až. Zátoka je skutečně
krásná a především jako celý ostrov je vesnice nezasažená turistikou, neb ostrov má pouze občasné lodní
spojení. Skromný kostelík, malý obchůdek, shromažďovací hala, volejbalové hřiště, fotbalové hřiště a nové
montované domky v tropické zeleni. Molo a betonová úzká silnice s mnoha novými terénními auty. K dispozici je
asi 5 km silnice, ale místní ženy /chlapy za volanty téměř není nevidět/ , krok pěšky neudělají. Přináším
vysvětlení, že každá pěkná markézanka musí mít patřičné pozadí, neb se to tady nosí a s drobnou prdélkou by při
tanci nedocházelo k patřičnému rozkmitání půlek. Především ženy všech věkových kategorií tančí na rytmické
bubnování skupiny bubeníků. Na krásně zdobené bubny různých velikostí a perkusní nástroje bubeníci vytváří
rychlé rytmy. Ženy ozdobené květy, v barevných sukních a s trsem jemné tropické trávy v ruce tančí výrazové
kreace, kde chvění či kmitání pozadí je podstatnou součástí tance. Pokud se do tance zapojují muži upoutá na
nich nádherné tetování a bojovný výraz spojený s výkřiky.
Údolí všech ostrovů představuje tropický ráj. Nad zelené nižší patro noni, banánovníků a dalších stromů se
vysoko vypínají kmeny kokosových palem. Kokosová palma donedávna hlavní kulturní plodina ostrovů ustoupila
strupovité, zelené šišce bez chuti, zato v přezrálém stavu silně páchnoucí noni. Sušárny kopry se rozpadají, palmy
jsou obsypány ořechy, všude se vysazuje jednoduše zpracovatelné noni, které má údajně prodlužovat život
Američanů. Příroda usměrnila chování lidí v této části světa. Nabízí teplo, dostatek vody a všude kolem příležitost
k nasycení. Stačí zvednout kokosový ořech, utrhnout banán, papáju, pomeranč, citron, chlebovník a já nevím co
ještě. Po strmých stráních se pasou divoké kozy a v údolích divoká prasata. Pro pečínku si místní vyzbrojeni
puškami nebo moderními kušemi ovšem musí dojít. Ani nemluvím o hejnech mečounů, kteří provokují svými
skokovými exhibicemi kolem. Proč ovšem vesnice s několika sty obyvateli musí mít dvě nová fotbalová hřiště s
úplným zázemím, na kterých se pasou krávy, mně zůstane záhadou. Není to ráj? Místní měna, polynéský frank,
zejména na méně dostupných ostrovech, není tak ceněna jako movité věci. Chceš banány nebo vajíčka? Máš
rum, pivo, parfém? My jsme za halířové elektrosoučástky dostali prasečí kýtu a trs banánů. Za láhev rumu kýtu
kozy a velkou rybu.
Postupně navštěvujeme Atuonu na ostrově Hiva Oa, kde žil Paul Gaugoin, nádhernou zátoku Hana Moe Noa na
ostrově Tahuata, zátoku Hanavave, ostrov Ua Pou, kde zátoka Hakahau si nás zcela podmanila a zůstáváme
zde celý týden. Jak jsem již napsal Markézané jsou pohodoví, přívětiví lidé, kteří přesto, že mají za sebou dvě stě
let působení katolických misionářů, nezapřou svoje původní zásady. Kanibalismus již sice nevyznávají zato
tetování po celém těle, smyslné tance a jak nám sdělil potomek českých přistěhovalců Rudla Klíma ani uvolněné
sexuální chování z doby kapitána Blighta zcela nevymizelo.
Příležitost dobití Bastily vede k měsíčním oslavám. Celý červenec se konají ve Francouzské Polynésii rozsáhlé
slavnosti. Taneční soutěže, ochutnávky jídel, soutěže krásy, sportovní soutěže, párty, tance. Soutěží krásy se
zúčastňují až na výjimky mladičké dívky, neb markézanky záhy začnou kynout do nepřehlédnutelných proporcí. V
Hakatau se seznamujeme s Rudlou Klímou zástupcem Air Tahiti na ostrově. Příběh jeho rodiny je na samostatnou
zprávu. Každopádně již čtvrtá generace českých imigrantů ostudu v Pacifiku nedělá. Naopak početný klan Klímů je
váženými a obdivovanými občany. Jsou roztroušeni po celém Pacifiku, již neznají slovo česky, ale zásadně všichni
nosí česká jména, která určuje nejstarší žena rodu podle českého kalendáře. Slavěna, Vladimír, Jaromír, Rudolf,
Jaroslav zní v Polynésii velice příjemně. Něco záporného? Tak především nono. Tyto nepostřehnutelné mušky,
jejichž kousnutí z počátku nevnímáte. Za to později. Stovky štípanců mně trápily 7 dnů a zejména nocí. Naštěstí
se nacházejí jen na písčitých plážích a platí na ně repelent. A potom cenové relace. Vše téměř dvakrát dražší než
u nás, alkohol a cigarety snad pětkrát. Po panamském cenovém ráji je to šok.
Je pátek 8. července. Včera v podvečer jsme po 27. dnech opustili v zátoce Tai Oa Markézy a vypluli na silně
rozvlněný Pacifik. Jaké byly? Krásné. Ve středu jsme poseděli s Norou a Jardou z Prahy jedinými českými turisty,
které jsme potkali. Ti, ač zcestovali za mušlemi velkou část světa, jsou na Markézách po čtvrté. Stejnou zkušenost
jsme vyslechli na sobotní jachtařské párty. Ostatně můj přístup k plavbě kolem dokola není ten nejčastější. Mnoho
posádek pluje a kde se jim zalíbí, tam zůstávají, stejně jako francouzský pár Joseph a Fanfan. Na ostrovech San
Blas místo zamýšlených dvou týdnů zůstali čtyři roky. Naši přátelé Doris a Regie zůstávají na ostrovech další rok.
Ostrovy svojí isolovaností, přes jednoznačné znaky moderního světa, stále nabízí velkou míru exotiky v pravém
slova smyslu. Krásná příroda, nádherné scenerie, opuštěné pláže, bohatství ovoce, řídké osídlení, přátelští lidé,
typický folklor, možnosti výletů pěšky i stopem, archeologické památky a žádná byrokracie.
Sbohem Markézy, vzhůru na Tuamotu.
Jarda Bernt 08. O7. 2011 13 hod 09 58 S 141 17 W
vítr 20 v nárazech 30 kt, vlny 3 – 4m, malá genua, druhý ref na hlavatce, log 6 – 7 kt
...z emailu od Jardy:
"Mám balík fotek. ... Bohužel přímo odtud umísťovat fotky na web by bylo finančně velmi náročné. Za minutu
připojení platím skoro pět korun a vezmeš-li v úvahu moji zručnost na PC, pak jedna fotka by stála minimálně
jedno pivo, které tady vyjde na 70 korun."
...takže fotky budou brzo :-)
