19 - clanek

19 - Suwarov ÚTERÝ, 13 ZÁŘÍ 2011 08:44

Ruské jméno jak vystřižené. Taky to nebyl nikdo jiný než ruský kapitán Lazarov, který atol v roce 1819 objevil a pojmenoval jménem své lodě. Ostrov patří do severní skupiny Cookových ostrovů, kterým dal jméno též ruský objevitel a kartograf Kruzenštern na počest Jamese Cooka. Celkem 15 ostrovů na ploše dva miliony km2, s hlavním městem Avarua na ostrově Rarotonga, od roku 1965 samostatný stát volně přidružený k Novému Zélandu. Atol se nachází téměř uprostřed na naší trase k souostroví Samoa a je vyhledávanou zastávkou jachtařů. Z ostrova Bora Bora jsme vypluli 21. srpna v podvečer. Po prvních dvou dnech slabého větru vítr zesiluje na 32 uzlů v nárazech na 40 uzlů. Dva dny plujeme jen na 7 m2 kosatku stále 5 – 6 uzlů. Vlny rostou na dobrých 6 metrů a zalamují se. Jedna z vln padá z boku na loď a láme prkno pevného relingu. Jiné škody ten několika tunový úder vodní masy nezanechává. Loď máme celou uzavřenou, včetně větracích otvorů, velká okna nástavby zakryta deskami a přesto, že co chvíli nás zasahuje příval vody, do lodi neproniká téměř nic. Sayonara víceméně v dryfu si pluje žádoucím směrem svých 100 mil denně a nebýt silného kolébání a úderů naší oděrkové lišty o vlny, uvnitř lodě by bylo vcelku příjemně. Jeden z nás je trvale připoután u kormidla, poněvadž autopilot občas po prudkém úderu vlny vypadne. Za těchto podmínek nám v noci přestalo fungovat kormidlo. Osazujeme nouzovou pínu a objevuji uvolněné lanko v systému převodu pohybu kormidelního kola na hřídel listu kormidla. Po čtyřech hodinách je vše opraveno a zapínáme opět autopilot. Pátý den plavby vítr slábne, ale ve velikých vlnách plujeme ještě celý den. V podvečer 28. srpna vplouváme do klidných vod laguny atolu Suwarov. Reference o atolu se různí. Já jsem jej zařadil do itineráře na základě informací z Viktorky a lodi Momo, které nešetří superlativy. Atol je přírodní rezervací. Studna s téměř sladkou vodou umožňující praní je tou největší z civilizačních vymožeností. Dva strážci James a John zastupují státní moc. Přebývají v prostých dřevěných domcích, živí se zejména z místních zdrojů, evidují proplouvající jachty, inkasují poplatek 55 dolarů a zúčastňují se jachtařských párty. Největší devizou ostrova je ovšem podmořský život. Jednou až dvakrát denně se vydávám oblečen do neoprenu s podvodním fotoaparátem do mělkých vod laguny a vždy objevuji něco nového. Množství různých druhů korálů, korálových ryb, vše v neuvěřitelných tvarech a barvách. Mohu potvrdit slova z průvodců, že laguna se doslova hemží žraloky. Tyto nádherné tvory zde zastupuje žralok černocípý, bělocípý a šedý. Jen výjimečně není alespoň jeden nablízku. Nedoporučuje se vyhazovat zejména zbytky ryb z lodi. V krátké chvíli jich je pak kolem lodi snad dvacet. Divoce mezi sebou zápasí a asi pachová stopa je vede zdržovat se v místě velmi dlouho. Fotografuji je tak ze dvou až tří metrů, blíže se neodvažují. Jedinečným zážitkem bylo setkání s mantou. Majestátní dvoutrupý podvodní letoun s rozpětím kolem čtyř metrů. Škoda, že viditelnost nebyla nejlepší. Přesto však série snímků dokumentuje nádheru tohoto setkání. Slovy popsat jedinečnost podmořského života nelze. Ani film, ani fotografie nezprostředkují komplexní vjemy z tohoto prostředí, které lze zažít při šnorchlování a potápění. Jak jsem už jednou napsal, pro mě je tato aktivita drogou ze které mně vysvobozuje až totální prochladnutí. První den při našem připlutí bylo na kotvišti 14 lodí. Po dvou dnech jsme zůstali lodě dvě, při odplutí se kotviště opět zaplnilo 10 jachtami a to se již vždy najdou nějací organizátoři pikniků a put lucků. Hodinu před západem slunce se sjedou posádky na pobřeží, každý doveze něco dobrého ze svých zásob a tři hodiny se ve skupinkách vedou debaty o společném zájmu. Přiznám se, že z rozhovoru Američanů stačím zaznamenat téma a když dojde na konversaci, snažím se je přimět ke srozumitelné mluvě. Přesto jsou tato setkání velice příjemná a přínosná. Opětovně se setkáváme s pěticí mladých Američanů, kteří si zakoupili loď a plují z Kalifornie na Nový Zéland, kde loď prodají a vrátí se do práce. Se stopující dvojicí Francouzů Aemrichem a Sárou se potkáváme již po čtvrté. Dozvídáme se o společné plavbě z Tonga na Nový Zéland, získáváme soubornou informaci o možnostech předpovědi počasí v oblasti Nového Zélandu od dalších pak software na stahování počasí přes Iridium. Pár slov k našim možnostem pro předpověď počasí. V místech, kde je internet, využíváme osvědčených serverů. Předpoklad příjmu weather faxů, přes profesionální vybavení a veliké úsilí se nezdařil. Při déletrvající plavbě nám zasílá předpověď formou SMS zprávy přes Iridium Zdeněk Žižka a syn Jardín. Právě přes spolupráci s jinými jachtaři a díky Jirkově počítačové gramotnosti jsme zvládli jedinečnou předpovědní službu z USA. Po zaregistrování na OnSatMail vysíláme přes Iridium požadavek na předpověď pro konkrétní oblast vymezenou ZŠ a ZD a požadovaný obsah zprávy, vítr, vlny, synoptické mapy atd. Během 3 až 5 minut obdržíme mapu oblasti s průběhem např. směru a síly větru po třech hodinách na 5 dnů. Celá operace představuje asi 3 – 4 minuty spojení přes Iridium. Je úterý 6. září. Naposledy se potápím, obcházím ostrov, pozoruji hnízdící fregatky a další mořské ptáky, loupu kokosový ořech, piji mléko a vylupuji jádro, sbírám mušle na pláži a připravujeme se na večerní put luck, který pořádají James s Johnem. Bude to opět výběr pochoutek z toho, co ostrov nabízí. Chlebovníkový salát, kokosové bramboráčky, ryby v omáčce či seafood o který jsme se také zasloužili. Posádky ostatních lodí připravily množství dalších lahůdek. My jsme přispěli moučníkem. Přímo hostina. Ráno vyřizujeme check out, loučíme se s rangery a v 9. hodin spolu s dalšími dvěma loděmi odplouváme. Sbohem Suwarov, bylo tu krásně. Jarda Bernt 9. září 2011 13 31 N 166 05 W

bernt@sysayonara.cz